Rozhovor s Tamarou Klusovou
Minulý týden jsme vyrazili do jednoho lesního království. Vezli jsme pracovní stůl do prostoru, který je v souladu s přírodou a stvořen pro to, aby v něm vznikaly ty nejlepší, nejodvážnější a nejkreativnější nápady. Celý koncept nás tak uchvátil, že jsme se duše celého prostoru -Tamary - zeptali na pár zajímavostí, o které se s vámi rádi podělíme.
1. Tamaro, co byla první věc, kterou jste si do nového domova pořídili?
Byl to přívěšek na klíče s tyrkysovým střapcem a Buddhou, který jsem před šesti lety koupila v Ubudu na Bali na jednom krásném tržišti, zabalila jsem ho do hedvábného papíru, schovala a čekala, až ho jednou připnu na klíče od dveří našeho vysněného domu.
Mezi tím jsme se dvakrát stihli stěhovat a já na něj zapomněla. Při finálním stěhování sem se najednou objevil. A opravdu na klíčích visí.
2. Co pro tebe bylo při výběru stolu do pracovny nejdůležitější?
Mám takovou maličkou vizuální úchylku. Miluju dřevo, ale nesnesu jinakost odstínu různých dřevěných prvků v interiéru. Proto jsou podlaha a strop v mojí vysněné pracovně natřené bílou lazurou. I stůl Wuders je odstínem laděn právě do bíla. Mám ráda vzdušnost a lehkost a to se, myslím, v rámci naší spolupráce a mých očekávání nádherně protnulo. Mám velikou radost. (Pozn.: stůl Jobs u Tamary v pracovně je natřen transparentním bílým Osmo olejem)
3. Co pro tebe v pár větách znamená slovo udržitelnost?
Udržitelnost je pro mě čím dál víc absolutní samozřejmostí.
Zvykli jsme si jako lidstvo na životy na dluh naší planetě s obrovskou dávkou konzumu a povrchnosti. Jediné, jak jí můžeme pomoci, je jít příkladem sám sobě. Někdy je to challenge, ale pokud nepolevíme ze svých hodnot, získáme tak obrovskou vnitřní svobodu. A za to tenhle pocit opravdu stoji. Proto dávám přednost kvalitě, lokálnosti a poctivému řemeslu před krátkodobými trendy.
4. Bez kterého kusu vybavení (ať už je to nábytek, nebo oblíbený hrneček) by váš domov nebyl domovem?
Myslím, že je to jídelní stůl, který má 3 metry a je napojený na kuchyňský ostrůvek. Místo, kde se ráno u snídaně loučíme a při západu slunce znovu setkáváme. Je to srdce našeho domova a místo, které je náručí nejen naší rodině, ale i našim milovaným kamarádům. Miluju vařit snídaně a u toho být součástí toho ranního cvrkotu.